Infografika: Je pro snížení našich emisí lepší omezit osobní spotřebu, nebo zavést systémová opatření?

Omezování emisí skleníkových plynů je v současnosti velmi diskutovaným tématem. V diskuzích však často chybí informace o tom, kolik emisí skleníkových plynů vlastně různá opatření ušetří. Tým Fakta o klimatu proto připravil následující infografiku, kde srovnává vybrané často zmiňované způsoby, jak české emise omezit.

V levém sloupci grafika ukazuje potenciál individuálních úspor, pokud by se zapojila velká část společnosti a společnými silami snížila celkovou spotřebu v dané kategorii na polovinu, jakkoliv je to nerealistické. V pravém sloupci pak grafika ukazuje potenciál úspor, které přímo nesouvisí s individuální spotřebou a k jejichž dosažení je potřeba systémovější přístup ze strany státní správy.

Emise, které mohou lidé ovlivnit svojí spotřebou

Co se týče osobní spotřeby, ve světě často diskutovaným opatřením je omezení cestování letadlem. V kontextu České republiky však tato kategorie nemá zásadní dopad na emise skleníkových plynů. Pokud by všichni Češi omezili své cesty letadlem na polovinu, emise ČR by se snížily o pouhých 0,8 %.

Podobně často diskutované je snižování osobní spotřeby masa. Pokud by všichni Češi omezili svou spotřebu masa na polovinu, ušetřilo by to 2,6 % českých emisí. Podobné úspory je možné dosáhnout ale také např. snížením spotřeby mléka a mléčných výrobků na polovinu.

Obě dvě kategorie ale zaostávají za osobní automobilovou dopravou. Při omezení kilometrů ujetých automobily na polovinu by Česko ušetřilo 4,6 % emisí. Ještě důležitější je pak snížení energetické náročnosti budov. Pokud by došlo ke snížení spotřeby elektřiny v domácnostech na polovinu a snížení emisní náročnost vytápění a ohřevu vody, dohromady by se české emise snížily o více než 10 %.

Dopady systémových opatření

Vysazování stromů bývá považováno za důležitý nástroj k sekvestraci uhlíku, což se promítá i do některých politických prohlášení. Vysazení deseti milionů stromů mimo současné lesy by přitom ušetřilo pouze 0,2 % našich emisí. Pro srovnání, toto množství stromů by zabralo zhruba 140 km² půdy. Současně se také jedná o cíl projektu Sázíme budoucnost, který běží do roku 2025. Také je nutné připomenout, že vysazování stromů v již existujících lesích žádné emise neušetří, protože tyto nově vysazené stromy pouze nahrazují předtím pokácené stromy.

Uhlík se neváže jen v rostlinách, ale také v půdě. Množství uhlíku vázaného v půdě však není snadné zvýšit. Pokud bychom předpokládali, že veškerá zemědělská půda v ČR začne být obdělávána v režimu ekologického zemědělství, povede to k úspoře pouhých 1,1 % českých emisí.

Jednodušším způsobem dosažení úspory emisí je snížení emisí ze skládek odpadu na polovinu. Toho je možné dosáhnout zachytáváním metanu, který ze skládek uniká (metan vzniká při biologickém rozkladu), což začíná být praxe v některých zahraničních zemích. Toto opatření by ušetřilo 1,4 % českých emisí.

Jednoznačně nejvyšší dopad na české emise skleníkových plynů má však skladba českého energetického mixu. Vzhledem k vysokému podílu uhelných elektráren je naše elektřina jedna z nejšpinavějších v Evropě. Pokud bychom postupovali podle neambiciózních vládních plánů v oblasti energetiky (Národní energeticko-klimatický plán, NECP), došlo by do roku 2030 ke snížení českých emisí o 4,6 %. Přitom je ovšem podle scénářů společností Ember a Bloomberg realistické do roku 2030 transformovat energetiku tak, že dojde ke snížení emisí o více než 20 %. O srovnání těchto energetických scénářů si můžete více přečíst v našem dřívějším článku.

Více o metodice přípravy infografiky a odkazy na zdroje naleznete na stránkách Fakta o klimatu.

Úvodní foto: Pixabay, CC0