Nejbližším příbuzným domácího psa je vlk japonský, ukazuje DNA analýza
Vlk japonský (Canis lupus hodophilax), vyobrazen na úvodní fotografii, je poddruhem vlka obecného (Canis lupus) a byl endemitem ostrovů Honšú, Šikoku a Kjúšú v Japonsku. Za vyhynulého byl prohlášen roku 1905 poté, co byl lovci a vlastníky půdy vybit. Zachovalo se ale mnoho vzorků jeho tkání a kostí. Nyní vědci extrahovali DNA z kostí a tkání, které byly uchovávány v několika japonských muzeích.
Vědci porovnávali DNA vlka japonského s DNA dalších vlků, psů a dalších psovitých šelem jako jsou např. lišky. Bylo zjištěno, že vlk japonský (C. l. hodophilax) sídlí na evoluční větvi vlků, která vnikla před 20 až 40 tisíci lety. Nejzajímavější je, že někteří předci z této evoluční větve dali vzniknout právě vlkům japonským (“linie vlků”) a jiní zástupci právě psům domácím (“linie psů”).
Již předchozí zkoumání ukazovala, že se psi domácí vyvinuli z poddruhu vlka obecného, který dnes již neexistuje. Tato nová studie z Japonska znamená jistý krok vpřed směrem k poznání tohoto unikátního neznámého vlka, zmiňovaného již předchozími výzkumy. Nová DNA analýza totiž naznačuje, že neznámý poddruh vlka, který dal vzniknout dnešním psům domácím a vlkům japonským, žil ve východní Asii (tedy ne na Středním východě ani v Evropě, jak bylo navrhováno) a evoluční linie, z které se vlk japonský vyvinul, později migrovala do Japonska.
Japonsko obklopuje poměrně mělké moře, které v dobách ledových, včetně té poslední, zamrzá. Migrace na ostrovy tedy byla možná i “suchou nohou”, proto má mimochodem Japonské souostroví tak bohatou faunu, co se savců týče.
Není jasné, co se stalo s evoluční linií vlků, která dala vzniknout dnešním psům domácím. Analýza DNA také ukázala, že mezi “linií vlků” a “linií psů” docházelo ke křížení. Předchozí studie ukázala, že přibližně 2 % DNA druhu tažného psa, který vymřel asi před 10 tisíci let, pochází od vlka japonského.
Vědci naznačují, že k tomuto křížení došlo ještě před migrací vlka japonského na ostrovy Japonska. Zdá se tedy, že psi se na Japonském souostroví objevili až mnohem později. Studie také ukázala, že dingo pralesní (Canis lupus hallstromi) a australský pes dingo mají nejvyšší podíl DNA vlka japonského ze všech moderních druhů, to naznačuje, že vlk japonský migroval na opravdu velké vzdálenosti.
Zdroj: phys.org, Původní citovaná studie: https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2021.10.10.463851v3
Zdroj titulního obrázku: Wikimedia (licence CC)